dnes je 30.12.2024

Input:

Změny právní úpravy dovolené od 1. 1. 2021 - 1. část

9.10.2020, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 18 minut

2020.21.01
Změny právní úpravy dovolené od 1. 1. 2021 – 1. část

Mgr. Zdeněk Schmied

ÚVODEM

Zásadní novela zákoníku práce provedená zákonem č. 285/2020 Sb. přinesla řadu významných věcných i legislativně technických změn. Zákon má tzv. dělenou účinnost, a to k 30. 7. 2020 a 1. 1. 2021. Do druhé skupiny změn – tedy k 1. lednu 2021 – patří především nová koncepce dovolené týkající se nových podmínek vzniku práva na dovolenou, nového výpočtu délky dovolené, změn v započítávání tzv. náhradních dob pro dovolenou a konečně i některých změn v čerpání dovolené. Stručně shrnuto, jde o přechod na dovolenou "v hodinách".

Právě v této době je ještě čas připravit se na změny dovolené od ledna 2021 a k tomu by měl napomoci obsah tohoto článku zaměřeného na podmínky a výpočet délky dovolené, jakož i navazující jeho pokračování částí týkající se některých specifik dodatkové dovolené a zejména čerpání dovolené. Je třeba zdůraznit, že není třeba podléhat panice, neboť nový matematický model dovolené vychází z principů dosavadní právní úpravy dovolené a ten, kdo dosavadní právní úpravu dovolené ovládá, nebude mít problémy ani s novou úpravou. Základem výpočtu délky dovolené bude nově stanovená nebo kratší týdenní pracovní doba konkrétního zaměstnance (dále jen "TPD") a počet celých jejich násobků odpracovaných zaměstnancem v příslušném kalendářním roce. Současné limity 21, 60 a 100 dnů rozhodné pro vznik práva na dovolenou, popřípadě pro její krácení jsou nově vyjádřeny 4, 12 a 20násobkem stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby zaměstnance.

Dosud byla dovolená vypočítávána i poskytována v pracovních dnech. Za týden dovolené se pro tyto účely považovalo tolik pracovních dnů, kolik jich zaměstnanec dle rozvržení pracovní doby odpracuje týdně. Pokud však zaměstnanci pracují v rozdílně dlouhých pracovních směnách nebo dochází-li v průběhu kalendářního roku ke změně délky jejich pracovních směn, právní úprava to nijak nezohledňovala. Dovolená byla poskytována v pracovních dnech, bez ohledu na příslušnou délku směny. Docházelo tak k nerovnému zacházení, kdy jsou zvýhodněni zaměstnanci, jimž dovolená připadla na delší směnu oproti ostatním. Celkově to vedlo k rozdílnému počtu hodin strávených na dovolené ve vztahu k odpracovaným hodinám. Vyjádření dovolené v týdnech a jejich přepočet na pracovní dny bez ohledu na specifické rozvržení pracovní doby zaměstnance v kalendářním roce se s ohledem na větší flexibilitu rozvrhování pracovní doby stával stále více nevyhovující a byla nezbytná jeho zásadní změna.

Nedostatkem původní úpravy dovolené byla rovněž dichotomie a disproporčnost dovolené za kalendářní rok, její poměrné části a dovolené za odpracované dny, to vše s preferencí nástupu do zaměstnání vždy k prvnímu dni v kalendářním měsíci. Postup výpočtu byl komplikovaný a znevýhodňoval zaměstnance pracující na kratší pracovní dobu a zaměstnance s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou. Taktéž následné krácení dovolené, na kterou vznikalo právo v průběhu kalendářního roku, nebylo šťastné.

A právě zejména z těchto důvodů byla přijata zcela nová koncepce vzniku práva na dovolenou, resp. určení její délky. Jejím cílem je transparentnost, spravedlnost a jednoduchost. Vychází z předpokladu, že každý zaměstnanec se smluvně zavázal k výkonu práce pro zaměstnavatele v určitém rozsahu TPD (tzv. "pracovní úvazek"). Tuto svoji stanovenou TPD (tzv. "plný úvazek"), popřípadě sjednanou kratší TPD (tzv. "kratší nebo částečný úvazek") bude dle rozvrhu určeného zaměstnavatelem povinen odpracovat a za ni mu bude příslušet odpovídající délka dovolené. Pracovní doba zaměstnance se počítá na hodiny, v případě dovolené se tak bude postupovat rovněž. Jednotkou pro přepočet se tak stávají hodiny, nikoliv pracovní směna. Poskytování dovolené se to samozřejmě nijak nedotkne a dovolená se bude čerpat nadále ve dnech, potažmo v týdnech. Změna má umožnit spravedlivý rozsah dovolené pro zaměstnance pracující v nerovnoměrně rozvržené pracovní době, s různou délkou směn, po část kalendářního roku nebo na kratší pracovní dobu. Zaměstnanci, kteří odpracují v kalendářním roce stejně hodin, budou mít stejnou délku dovolené.

PODMÍNKY VZNIKU PRÁVA NA DOVOLENOU A VÝPOČET JEJÍ DÉLKY

Zákoník práce (dále také jen "ZP") od 1. ledna 2021 rozeznává pouze dovolenou za kalendářní rok a její poměrnou část a dále i dodatkovou dovolenou - § 211 ZP. Neupravuje již tedy dovolenou za odpracované dny. Zachovává i výměru dovolené – 4, 5 nebo 8 týdnů (§ 212 odst. 1 až 3 ZP. Konkrétní délka dovolené každého zaměstnance v příslušném kalendářním roce je při splnění obecné podmínky nepřetržitého trvání jeho pracovního poměru k témuž zaměstnavateli po stanovenou dobu nově přímo závislá na délce stanovené nebo kratší TPD, v níž je zaměstnanec zařazen, a počtu jím odpracovaných celých násobků této TPD.

To, zda zaměstnanci v příslušném kalendářním roce vůbec vznikne právo na dovolenou, závisí na splnění dvou obecných podmínek, a to:

  • nepřetržitém trvání pracovního poměru alespoň po dobu 4 týdnů (tj. 4 x 7 po sobě jdoucích dnů) a

  • odpracování alespoň 4násobku stanovené nebo kratší TPD, v níž je zaměstnanec zařazen a z níž je rozvržena jeho pracovní doba do směn; z uvedeného vyplývá, že do odpracované doby zásadně nelze započítávat práci přesčas.

(Poznámka: Jaká je délka stanovené, popřípadě co se rozumí zkrácenou stanovenou, a co je kratší TPD – viz § 79 ZP a § 80 ZP. Co se též považuje za nepřetržité trvání pracovního poměru u téhož zaměstnavatele – viz § 216 odst. 1 ZP.

Obě výše uvedené podmínky musí být splněny kumulativně, i když se tak nemusí stát současně. Není-li však žádná nebo některá z nich splněna, právo na dovolenou v příslušném kalendářním roce zaměstnanci nevznikne.

Příklad č. 1

Zaměstnanci vznikl pracovní poměr v pondělí 4. 1. 2021 a v pátek 29. 1. 2021 jej zrušil ve zkušební době. Pracoval v nepřetržitém provozu ve stanovené 37,5hodinové TPD a v uvedeném období odpracoval celkem 152 hodin – tedy více než 4násobek stanovené TPD, nicméně jeho pracovní poměr netrval 4 týdny (28 dnů), nýbrž pouze 26 dnů. Právo na dovolenou mu nevzniklo.

DOVOLENÁ ZA KALENDÁŘNÍ ROK

Zákoník práce v § 213 odst. 1 a 2 ZP stanoví podmínky a délku dovolené za kalendářní rok. Právo na dovolenou za kalendářní rok má zaměstnanec, pokud v příslušném kalendářním roce splní tyto dvě podmínky:

  • jeho pracovní poměr k témuž zaměstnavateli nepřetržitě trval 52 týdnů (tj. 52 x 7 dnů) a

  • odpracoval 52násobek své stanovené nebo kratší TPD.

Délka dovolené za kalendářní rok činí u konkrétního zaměstnance součin délky jeho stanovené nebo kratší TPD a výměry dovolené (v týdnech), která zaměstnancům přísluší u konkrétního zaměstnavatele. Platí tedy, že jestliže zaměstnanec v daném kalendářním roce splnil obě výše uvedené základní podmínky, bude mu příslušet dovolená za kalendářní rok, jejíž délka se podle § 216 odst. 5 ZP zaokrouhluje na hodiny nahoru, a činí (příklad):

při TPD a výměře 4 týdny výměře 5 týdnů výměře 8 týdnů
40 hodin 160 hodin 200 hodin 320 hodin
38,75 155 193,75 = 194 310
37,5 150 187,5 = 188 300
30 120 150 240
20 80 100 160
10 40 50 80

Příklad č. 2

Zaměstnanci vznikl pracovní poměr 2. 1. 2021 a trval i k 31. 12. 2021. V uvedeném období pracoval ve 40hodinové TPD a odpracoval celkem 2 088 hodin. Výměra dovolené činí 5 týdnů.

Jelikož v tomto případě zaměstnanec splnil obě podmínky pro dovolenou za kalendářní rok, neboť pracovní poměr trval 52 týdnů a zaměstnanec odpracoval 52násobek své TPD (+ 8 hodin navíc, k nimž se však nepřihlíží), má právo na dovolenou za kalendářní rok v délce 40 x 5 = 200 hodin.

Pokud by tentýž zaměstnanec za dobu od 2. 1. do 31. 12. (tedy 52 týdnů) odpracoval jen 2 078 hodin, právo na dovolenou za kalendářní rok mu nevznikne, neboť neodpracoval plných 52násobků své 40hodinové TPD, nýbrž o 2 hodiny méně – tedy pouze 51 celých násobků (+ 38 hodin, které však nečiní celý násobek TPD zaměstnance a nelze k nim přihlédnout).

Stejně tak by zaměstnanci nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok, přestože by odpracoval celých 52 násobků své 40hodinové TPD (tedy 2 080 až 2 119 hodin), pokud by jeho pracovní poměr vznikl až 3. 1. 2021 či později a netrval tak v tomto kalendářním roce 52 týdnů. Zaměstnanec však nebude poškozen, neboť v takovém případě by mu ale vzniklo právo na poměrnou část dovolené za kalendářní rok o velikosti dovolené za kalendářní rok (viz dále).

POMĚRNÁ ČÁST DOVOLENÉ

Jestliže zaměstnanec nesplnil žádnou nebo některou z obou výše uvedených podmínek pro vznik práva na dovolenou za kalendářní rok, tato dovolená mu nepřísluší. To však neznamená, že nemá právo na žádnou dovolenou. Pokud totiž splnil obě obecné podmínky práva na dovolenou (tj. jeho pracovní poměr v kalendářním roce trval nepřetržitě k témuž zaměstnavateli aspoň 4 týdny a odpracoval u něho alespoň 4násobek své TPD), vznikne mu právo na poměrnou část dovolené za kalendářní rok. Délka poměrné části dovolené se podle § 213 odst. 4 a 5 ZP stanoví tak, že za každou odpracovanou (celou) stanovenou nebo kratší TPD zaměstnanci přísluší 1/52 této stanovené nebo kratší TPD vynásobená výměrou dovolené. Zákonem upravený výpočet poměrné části dovolené kopíruje model výpočtu dovolené za kalendářní rok. Jak však dále v příkladu uvidíme, může poměrná část dovolené díky přímé závislosti na konkrétním počtu zaměstnancem odpracovaných celých násobků jeho TPD podle rozvrhu směn svojí výslednou délkou nejen dosáhnout délky dovolené za kalendářní rok, ale dokonce ji převýšit, a to v situaci, kdy zaměstnanec odpracuje v kalendářním roce na základě rozvrhu směn více než 52 celých násobků své TPD. Pojem "dovolená za kalendářní rok" je tak do určité míry devalvován, neboť nemusí ve výjimečných případech představovat nejdelší délku dovolené konkrétního zaměstnance. Snadné stanovení výpočtu její délky (TPD x výměra) může však sloužit pro odlišný výpočet délky poměrné části dovolené za použití příslušného počtu dvaapadesátin dovolené za kalendářní rok.

Příklad č. 3

Výpočet poměrné části dovolené postupem podle § 213 odst. 4 ZP

Zaměstnanci vznikl pracovní poměr 7. 5. 2021 a trval k 31. 12. 2021. Zaměstnanec pracoval ve 40hodinové TPD a odpracoval celkem 1 375 hodin. Výměra dovolené činí 5 týdnů.

Je jisté, že zaměstnanec nesplnil podmínky pro vznik práva na dovolenou za kalendářní rok, avšak splnil obě obecné podmínky pro vznik práva na dovolenou (pracovní poměr trval déle než alespoň 4 týdny a zaměstnanec odpracoval více než 4násobek své 40hodinové TPD); bude mít tedy právo na poměrnou část dovolené. Její délka se stanoví následovně:

  • stanoví se počet celých odpracovaných násobků TPD, tedy 1 375 : 40 = 34,375 = 34 (+ 15 hodin, k nimž se však nepřihlíží);

  • určí se 1/52 TPD, tedy 40 : 52 = 0,7692307 (popř. 0,769), a vynásobí se výměrou dovolené, tedy 0,7692307 x 5 = 3,8461535 (popř. 0,769 x 5 = 3,845);

  • dovolená odpovídající 1/52 TPD se vynásobí počtem odpracovaných celých násobků TPD, tedy 3,8461535 x 34 = 130,76921 (popř. 3,845 x 34 = 130.73), po zaokrouhlení podle § 216 odst. 5 ZP na hodiny nahoru v obou případech = 131 hodin.

Protože jiné průběžné zaokrouhlování výpočtu délky dovolené, s výjimkou uvedeného finálního zaokrouhlení dovolené na hodiny nahoru, zákoník práce neupravuje, lze pracovat i s nižším počtem desetinných míst, například s tisícinami – viz výsledky v závorkách).

Výpočet poměrné části dovolené s fiktivním použitím délky dovolené za kalendářní rok

Pokud budeme i v případech, kdy zaměstnanec nesplňuje podmínky pro vznik práva na dovolenou za kalendářní rok, používat fiktivně univerzální délku této dovolené k výpočtu poměrné části dovolené, lze kratší cestou dospět tímto matematicky odlišným, i když zákonem výslovně neupraveným postupem ke stejnému výsledku ve shora uvedeném příkladu:

  • stanoví se počet celých odpracovaných násobků TPD, tedy 1 375 : 40 = 34,375 = 34 (+ 15 hodin, k nimž se však nepřihlíží);

  • za základ se použije délka dovolené za kalendářní rok, která by zaměstnanci ideálně příslušela, kdyby splňoval stanovené podmínky pro tuto dovolenou, tedy 40 x 5 = 200 hodin;

  • určí se 1/52 dovolené za kalendářní rok, tedy 200 : 52 = 3,8461538 (popř. 3,846) a vynásobí se počtem odpracovaných celých násobků TPD, tedy 3,8461538 x 34 = 130,76922 (popř. 3,846 x 34 = 130,764) ), po zaokrouhlení podle § 216 odst. 5 ZP na hodiny nahoru v obou případech = 131 hodin.

Odchylka průběžných "mezivýpočtů" je tedy minimální, výsledná délka dovolené po zaokrouhlení na hodiny nahoru zcela shodná.

Příklad č. 4

Překročení délky dovolené za kalendářní rok (§ 213 odst. 5 ZP

Zaměstnanec zařazený po celý kalendářní rok 2021 v nepřetržitém provozu s TPD v délce 37,5 hodin nerovnoměrně rozvrženou do směn odpracoval v tomto roce celkem 1 996 hodin. Vyrovnávací období v délce 26 týdnů podle § 78 odst. 1 písm. m) ZP přechází z kalendářního roku 2021 do roku 2022. Výměra dovolené činí 5 týdnů.

Z uvedených údajů je zřejmé, že zaměstnanec v roce 2021 odpracoval 53 celých násobků své TPD – tedy 1 987,5 hodin (+8,5 hodin navíc, k nimž se však nepřihlíží). Bude mu tedy příslušet dovolená v délce 53/52 jeho TPD vynásobených výměrou dovolené 5 týdnů. Výpočet se provede podle vzorce

Nahrávám...
Nahrávám...