Možnost pracovat z domova je jedním z vítaných zaměstnaneckých benefitů. Podívejme se na něj pohledem zákona o daních z příjmů.
Se závislou prací pro zaměstnavatele doma jsou zpravidla spojeny i další druhy výdajů dotyčného zaměstnance. Nejčastěji se jedná o všemožné druhy telekomunikačních poplatků, jako jsou platby za použití pevného nebo mobilního telefonu anebo za internetové připojení, které je dne již neodmyslitelnou součástí interní i externí náplně práce většiny zaměstnanců. Dále může jít o jistou poměrnou část výdajů za elektrickou energii spotřebovanou při výkonu práce v domácím prostředí např. na provoz počítače nebo jiného využívaného výrobního zařízení apod.
Problémem v praxi bývá odpovídající stanovení poměrné části výdajů zaměstnance, které lze přičíst jeho závislé práci. „Průkazná“ řešení jsou více méně dvojí. První spočívá v podrobné evidenci všech telefonátů věnovaných výkonu závislé práce. Není nutné telefonovat se stopkami v ruce, stačí požádat poskytovatele telefonních služeb o zasílání podrobného výpisu uskutečněných hovorů. Z měsíčního výpisu pak zaměstnanec vytáhne pro-firemní telefonáty, sečte jejich dílčí výlohy a celkovou částku může úspěšně požadovat k náhradě po zaměstnavateli, pro kterého půjde podle shora uvedeného ustanovení o daňově uznatelný výdaj (náklad).
V praxi se obvykle volí druhý, snazší a levnější způsob, který lze (s jistými výhradami) ještě považovat za průkazný. Zaměstnanec jednoduše…