Dovolená podle pravidel od 1. 1. 2012

     Novela zákoníku práce provedená zákonem č. 365/2011 Sb. přinesla velké změny i do úpravy dovolené. Nejvýznamnější a také nejvíce diskutovaná novinka, spočívá v určování čerpání dovolené v nově formulovaném § 218 zákoníku práce a ve změnách v § 222 odst. 2 zákoníku práce. Zde se nově od 1. 1. 2012 připouští poskytování náhrady mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou výhradně v případě skončení pracovního poměru, a nikoliv v době jeho trvání, jak to bylo možné do 31. 12. 2011 u dovolené přesahující 4 týdny. Jiná koncepce právního vyjádření závaznosti právní úpravy a možnosti odchýlení od jednotlivých ustanovení také způsobila, že od 1. 1. 2012 je možné se odchýlit i od § 223 ZP, které upravuje krácení dovolené.

     Rozvrh čerpání dovolené se vydává s předchozím souhlasem odborové organizace. To platilo i do 31. 12. 2011. Jestliže u zaměstnavatele působí rada zaměstnanců, nově se vyžaduje, aby k rozvrhu čerpání dovolené dala předchozí souhlas i rada zaměstnanců. Změna je však významná spíše z právního pohledu, protože práva rady zaměstnanců a odborové organizace, pokud vedle sebe u zaměstnavatele působí, se sjednocují, a zaměstnavatel musí mít souhlas obou u něj působících zástupců zaměstnanců. Významnější praktický dopad však tato změna mít nebude, protože případy, kdy u zaměstnavatele působí současně odborová organizace a rada zaměstnanců, jsou zcela ojedinělé.

     Důležitá je však jiná změna § 217 odst. 1 zákoníku práce, a to přímé vyjádření povinnosti zaměstnavatele určit dobu čerpání dovolené. I do 31. 12. 2011 se sice dovozovalo, že zaměstnavatel je povinen určit čerpání dovolené a současně byl do 31. 12. 2011 jediným subjektem, který byl oprávněn dovolenou určit, ale povinnost zaměstnavatele výslovně uvedena nebyla. Změna je to významná i proto, že jedním z cílů novelizace zákoníku práce bylo přímo v textu jednotlivých ustanovení odlišit ustanovení, od kterých je možné se odchylovat a od kterých nikoliv. Od ustanovení, v nichž je uveden příkaz, mezi které patří i uložení povinnosti některé ze smluvních stran pracovněprávního vztahu, není možné se odchýlit.

     Písemný rozvrh dovolené, který bude vydán bez předchozího souhlasu odborové organizace nebo rady zaměstnanců, pokud u zaměstnavatele působí, však není neplatný, protože podle § 19 písm. g) zákoníku práce je neplatný právní úkon pouze za podmínky, že tak stanoví výslovně zákoník práce nebo jiný právní předpis. Na rozdíl od pracovního řádu, který zaměstnavatel může podle § 306 odst. 4 zákoníku práce změnit nebo vydat jen s předchozím písemným souhlasem odborové organizace (pokud u něj působí), jinak je jeho vydání nebo změna neplatné, tento dovětek u § 217 odst. 1 zákoníku práce uveden není. Rozvrh dovolené vydaný bez předchozího souhlasu odborové organizace nebo rady zaměstnanců je tak platný, ale zaměstnavatel tímto postupem porušuje právní předpisy a může být za toto porušení sankciován podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce.

     Čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen zaměstnanci určit tak, aby dovolenou vyčerpal v kalendářním roce, ve kterém právo na dovolenou zaměstnanci vzniklo, ledaže v tom zaměstnavateli brání překážky v práci na straně zaměstnance nebo naléhavé provozní důvody. Ust. § 218 odst. 1 zákoníku práce výslovně ukládá zaměstnavateli povinnost určit celou dovolenou, na kterou zaměstnanci v daném kalendářním roce vzniklo právo bez omezení. Povinnost, která byla zaměstnavateli uložena právní úpravou do 31. 12. 2011, se vztahovala výhradně na 4 týdny dovolené. Je proto na zaměstnavateli, aby zajistil splnění uložené povinnosti postupem upraveným v § 217 odst. 1 zákoníku práce a sestavil pro každý kalendářní rok rozvrh čerpání dovolené tak, aby dovolená v celém rozsahu, na kterou vzniká zaměstnanci právo v tomto kalendářním roce, mohla být v tomto roce také čerpána.

     Nemůže-li být dovolená vyčerpána v kalendářním roce, v němž právo na dovolenou vzniklo, je zaměstnavatel povinen ji zaměstnanci určit tak, aby byla vyčerpána nejpozději do konce následujícího kalendářního roku. Z tohoto pravidla platí výjimky upravené v § 218 odst. 4 zákoníku práce, při existenci některých překážek v práci (viz dále). Dovolená z kalendářního roku přechází do následujícího kalendářního roku bez jakéhokoliv úkonu. Dovolená přechází právě proto, že právní úprava s uplynutím příslušného kalendářního roku, pokud není dovolená vyčerpána, nespojuje žádný právní důsledek. Zaměstnavatel má povinnost po celý další kalendářní rok čerpání dovolené z předchozího roku určit.

     Jestliže zaměstnavatel neurčí čerpání dovolené, která přešla do následujícího kalendářního roku, nejpozději do 30. 6., má právo určit čerpání dovolené rovněž zaměstnanec. Na rozdíl od zaměstnavatele, který má „povinnost“ určit čerpání dovolené, u zaměstnance se jedná o jeho právo, nikoliv povinnost. Pro splnění povinnosti zaměstnavatele určit čerpání dovolené nejpozději do 30. 6. následujícího roku postačí, aby o čerpání dovolené do 30. 6. rozhodl. Dovolená nemusí být do tohoto data vyčerpána, ale jen určena k čerpání kdykoliv do konce následujícího kalendářního roku, tj. v období od 1. 7. do 31. 12. Jestliže zaměstnavatel do 30. 6. rozhodne o čerpání celého zbývajícího práva na dovolenou za předchozí kalendářní rok, i když k němu dojde ve zbývajících měsících do konce následujícího kalendářního roku, zaměstnanec právo určit si čerpání dovolené sám nemá.

     Čerpání dovolené je zaměstnanec povinen písemně oznámit zaměstnavateli alespoň 14 dní předem, pokud se nedohodne se zaměstnavatelem na jiné době oznámení. Pro určení dovolené ze strany zaměstnance je stanoven formálně shodný postup jako při určování dovolené ze strany zaměstnavatele, který dovolenou také musí určovat písemně alespoň 14 dní předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době oznámení. Zaměstnanec v případě jeho oznámení dovolenou čerpá v jím určeném termínu a rozsahu. Takto zaměstnancem čerpanou dobu dovolené nemůže zaměstnavatel změnit, a to i když obecně právo změnit určenou dobu dovolené má. Oprávnění zaměstnavatele změnit původně určený termín dovolené se dovozuje z § 217 odst. 3 zákoníku práce, podle kterého je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci náklady, které mu bez jeho zavinění vznikly proto, že zaměstnavatel změnil jemu určenou dobu čerpání dovolené. Zaměstnavatel má ale právo změnit termín čerpání dovolené výhradně u dovolené, kterou určil on sám, a nikoliv zaměstnanec.

     Jestliže zaměstnavatel čerpání dovolené neurčí ani do 30. 6., má právo určit čerpání dovolené zaměstnavatel i zaměstnanec. Stále se jedná o čerpání dovolené za předchozí kalendářní rok, a proto musí být dovolená určena nejpozději do 31. 12. tohoto kalendářního roku. Dovolená bude čerpána na základě rozhodnutí té smluvní strany pracovního poměru, které bylo učiněno jako první, termín čerpání dovolené není rozhodující.

     Právo určit čerpání dovolené, pokud tak zaměstnavatel neučiní ani do 30. 6. 2012, má zaměstnanec i k dovolené (její zbývající nevyčerpané části) za rok 2011.

     Jestliže zaměstnavatel poruší povinnost stanovenou § 218 odst. 1 a 2 zákoníku práce a dovolenou za předchozí kalendářní rok neurčí ani do konce následujícího kalendářního roku a zaměstnanec svého práva určit si dovolenou nevyužije, zbývající část dovolené ani pro tento…