Novela zákoníku práce provedená zákonem č. 365/2011 Sb.
přinesla velké změny i do úpravy dovolené. Nejvýznamnější a také nejvíce
diskutovaná novinka, spočívá v určování čerpání dovolené v nově
formulovaném
§ 218 zákoníku práce a ve změnách v
§ 222 odst. 2 zákoníku práce. Zde se nově
od 1. 1. 2012 připouští poskytování náhrady mzdy nebo platu za nevyčerpanou
dovolenou výhradně v případě skončení pracovního poměru, a nikoliv v době jeho
trvání, jak to bylo možné do 31. 12. 2011 u dovolené přesahující 4 týdny. Jiná
koncepce právního vyjádření závaznosti právní úpravy a možnosti odchýlení od
jednotlivých ustanovení také způsobila, že od 1. 1. 2012 je možné se odchýlit i
od
§ 223 ZP, které upravuje krácení
dovolené.
NahoruSestavování rozvrhu čerpání dovolené
Rozvrh čerpání dovolené se vydává s předchozím
souhlasem odborové organizace. To platilo i do 31. 12. 2011. Jestliže u
zaměstnavatele působí rada zaměstnanců, nově se vyžaduje, aby k rozvrhu čerpání
dovolené dala předchozí souhlas i rada zaměstnanců. Změna je však
významná spíše z právního pohledu, protože práva rady zaměstnanců a odborové
organizace, pokud vedle sebe u zaměstnavatele působí, se sjednocují, a
zaměstnavatel musí mít souhlas obou u něj působících zástupců zaměstnanců.
Významnější praktický dopad však tato změna mít nebude, protože případy, kdy u
zaměstnavatele působí současně odborová organizace a rada zaměstnanců, jsou
zcela ojedinělé.
Důležitá je však jiná změna
§ 217 odst. 1 zákoníku práce, a to
přímé vyjádření povinnosti zaměstnavatele určit dobu čerpání dovolené. I
do 31. 12. 2011 se sice dovozovalo, že zaměstnavatel je povinen určit čerpání
dovolené a současně byl do 31. 12. 2011 jediným subjektem, který byl oprávněn
dovolenou určit, ale povinnost zaměstnavatele výslovně uvedena nebyla. Změna je
to významná i proto, že jedním z cílů novelizace zákoníku práce bylo přímo v
textu jednotlivých ustanovení odlišit ustanovení, od kterých je možné se
odchylovat a od kterých nikoliv. Od ustanovení, v nichž je uveden příkaz, mezi
které patří i uložení povinnosti některé ze smluvních stran pracovněprávního
vztahu, není možné se odchýlit.
Písemný rozvrh dovolené, který bude vydán bez
předchozího souhlasu odborové organizace nebo rady zaměstnanců, pokud u
zaměstnavatele působí, však není neplatný, protože podle
§ 19 písm. g) zákoníku práce je
neplatný právní úkon pouze za podmínky, že tak stanoví výslovně zákoník práce
nebo jiný právní předpis. Na rozdíl od pracovního řádu, který zaměstnavatel
může podle
§ 306 odst. 4 zákoníku práce změnit nebo
vydat jen s předchozím písemným souhlasem odborové organizace (pokud u něj
působí), jinak je jeho vydání nebo změna neplatné, tento dovětek u
§ 217 odst. 1 zákoníku práce uveden není.
Rozvrh dovolené vydaný bez předchozího souhlasu odborové organizace nebo rady
zaměstnanců je tak platný, ale zaměstnavatel tímto postupem porušuje právní
předpisy a může být za toto porušení sankciován podle zákona č. 251/2005 Sb., o
inspekci práce.
Povinnost určit čerpání celé dovolené v roce, ve kterém právo
na dovolenou vzniklo
Čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen zaměstnanci
určit tak, aby dovolenou vyčerpal v kalendářním roce, ve kterém právo na
dovolenou zaměstnanci vzniklo, ledaže v tom zaměstnavateli brání překážky v
práci na straně zaměstnance nebo naléhavé provozní důvody. Ust.
§ 218 odst. 1 zákoníku práce výslovně
ukládá zaměstnavateli povinnost určit celou dovolenou, na kterou zaměstnanci v
daném kalendářním roce vzniklo právo bez omezení. Povinnost, která byla
zaměstnavateli uložena právní úpravou do 31. 12. 2011, se vztahovala výhradně
na 4 týdny dovolené. Je proto na zaměstnavateli, aby zajistil splnění uložené
povinnosti postupem upraveným v
§ 217 odst. 1 zákoníku práce a sestavil
pro každý kalendářní rok rozvrh čerpání dovolené tak, aby dovolená v celém
rozsahu, na kterou vzniká zaměstnanci právo v tomto kalendářním roce, mohla být
v tomto roce také čerpána.
NahoruPřevod dovolené do následujícího kalendářního roku
Nemůže-li být dovolená vyčerpána v kalendářním roce, v
němž právo na dovolenou vzniklo, je zaměstnavatel povinen ji zaměstnanci určit
tak, aby byla vyčerpána nejpozději do konce následujícího kalendářního
roku. Z tohoto pravidla platí výjimky upravené v
§ 218 odst. 4 zákoníku práce, při
existenci některých překážek v práci (viz dále). Dovolená z kalendářního roku
přechází do následujícího kalendářního roku bez jakéhokoliv úkonu. Dovolená
přechází právě proto, že právní úprava s uplynutím příslušného kalendářního
roku, pokud není dovolená vyčerpána, nespojuje žádný právní důsledek.
Zaměstnavatel má povinnost po celý další kalendářní rok čerpání dovolené z
předchozího roku určit.
NahoruUrčení čerpání dovolené zaměstnancem
Jestliže zaměstnavatel neurčí čerpání dovolené, která
přešla do následujícího kalendářního roku, nejpozději do 30. 6., má
právo určit čerpání dovolené rovněž zaměstnanec. Na rozdíl od zaměstnavatele,
který má povinnost určit čerpání dovolené, u zaměstnance se jedná o jeho
právo, nikoliv povinnost. Pro splnění povinnosti zaměstnavatele určit
čerpání dovolené nejpozději do 30. 6. následujícího roku postačí, aby o čerpání
dovolené do 30. 6. rozhodl. Dovolená nemusí být do tohoto data vyčerpána,
ale jen určena k čerpání kdykoliv do konce následujícího kalendářního roku,
tj. v období od 1. 7. do 31. 12. Jestliže zaměstnavatel do 30. 6. rozhodne o
čerpání celého zbývajícího práva na dovolenou za předchozí kalendářní rok, i
když k němu dojde ve zbývajících měsících do konce následujícího kalendářního
roku, zaměstnanec právo určit si čerpání dovolené sám nemá.
Čerpání dovolené je zaměstnanec povinen písemně
oznámit zaměstnavateli alespoň 14 dní předem, pokud se nedohodne se
zaměstnavatelem na jiné době oznámení. Pro určení dovolené ze strany
zaměstnance je stanoven formálně shodný postup jako při určování dovolené ze
strany zaměstnavatele, který dovolenou také musí určovat písemně alespoň 14 dní
předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době oznámení. Zaměstnanec v
případě jeho oznámení dovolenou čerpá v jím určeném termínu a rozsahu. Takto
zaměstnancem čerpanou dobu dovolené nemůže zaměstnavatel změnit, a to i
když obecně právo změnit určenou dobu dovolené má. Oprávnění zaměstnavatele
změnit původně určený termín dovolené se dovozuje z
§ 217 odst. 3 zákoníku práce, podle
kterého je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci náklady, které mu bez
jeho zavinění vznikly proto, že zaměstnavatel změnil jemu určenou dobu čerpání
dovolené. Zaměstnavatel má ale právo změnit termín čerpání dovolené výhradně u
dovolené, kterou určil on sám, a nikoliv zaměstnanec.
Jestliže zaměstnavatel čerpání dovolené neurčí ani
do 30. 6., má právo určit čerpání dovolené zaměstnavatel i zaměstnanec.
Stále se jedná o čerpání dovolené za předchozí kalendářní rok, a proto musí být
dovolená určena nejpozději do 31. 12. tohoto kalendářního roku. Dovolená bude
čerpána na základě rozhodnutí té smluvní strany pracovního poměru, které bylo
učiněno jako první, termín čerpání dovolené není rozhodující.
Právo určit čerpání dovolené, pokud tak zaměstnavatel
neučiní ani do 30. 6. 2012, má zaměstnanec i k dovolené (její zbývající
nevyčerpané části) za rok 2011.
NahoruNeurčení dovolené ani do konce následujícího roku
Jestliže zaměstnavatel poruší povinnost stanovenou
§ 218 odst. 1 a 2 zákoníku práce a
dovolenou za předchozí kalendářní rok neurčí ani do konce následujícího
kalendářního roku a zaměstnanec svého práva určit si dovolenou nevyužije,
zbývající část dovolené ani pro tento…